Háčkovaný krteček

Mám tu pro Vás další postavičku, kterou jsem doma háčkovala. Opět dle dvou návodů z mimibazaru.

Jak už jsem několikrát psala, jsou tam super návody. Autorky si mnohdy dávají práci i s vlastními nákresy, popřípadě radami, jak návody vylepšit ( kde ubrat a kde přidat očko, aby to vypadalo ještě lépěji).

Neměla jsem šedou vlnu, proto jsem tedy bříško i čumák udělala bílou. Zas tak hrozný to není.

Podle návodu jsem „modelovala“ jednotlivé prsty. Nejdřív se mi do toho moc nechtělo, ale výsledek je dobrý. Takže doporučuju. Hned je krteček hezčí. Asi by mohl mít kratší ruce, ale jela jsem podle návodu a navíc jsem měla ruce hotové dřív než tělíčko, takže jsem s tím už nehýbala.

Čumák mi dal zabrat. Uháčkovat hezký/pravidelný trojúhelník je pro mě téměř nadlidský výkon. A pak přišít bílou část k černé – jakou barvou? Šití mi nikdy nešlo a nejde doposud. Zřejmě existuje nějaký fígl, jak přišít k sobě různé barvy tak, aby to nebylo ani na jedné vidět. Ale o něm nevím :-/ 

Použila jsem černou vlnu, která mi na bílé části tlamičky vytvořila v podstatě pusinku. Proto krteček nemá přišitou červenou pusinku. Vypadalo by to už divně. Kdo s přišíváním nemá problém, může mít krtečka s hezkou červenou smějící se pusinkou. Mě to nevyšlo.

Do krtka jsem dala pískátko. Kdybych měla menší, dala bych jej spíš do ručičky, ale tam se mi bohužel nevešlo.

Celkový výsledek vidíte na obrázcích. 

Ještě je co pilovat, ale jinak jsem se svou prací spokojená J

Háčkovaná žirafa Amina

Přidávám další své dílo. Tentokrát jde o žirafu Aminu. 

Místo flíčků má srdíčka, dle návodu autorky, opět z mimibazaru. Je taková roztomilejší J.

Háčkuji z Camilly, takže je asi menší, než by měla být. Protože nemám bezpečností očička, vždy uháčkuji z černé příze kolečko a to našiju pevně na hlavu. To samé jsem dělala u medvědice.

Háčkovaná žirafa Amina - ležící

Přemýšlím, že jí udělám nějakou pěknou ofinku. Při přišívání uší a tykadel jsem tam měla zbytky příze a vypadalo to dobře.

Háčkovaná Amina - sedící

Amina, oproti medvědici, jen hrká. Do tělíčka se mi nevešlo pískátko současně s hrkátkem a hlavu jsem už měla celou uháčkovanou. Byla jsem líná ji znovu párat, abych dovnitř zabudovala pískátko. Ještě jsem přemýšlela o jednom z kopýtek, ale nakonec jsem se rozhodla, že to nebudu hrotit. Všechno pískat nemusí J.

Začínám se zlepšovat, řekla bych. Práce mi jde už relativně rychle. Ale nejhorší je přišívání jednotlivých částí a celkově veškeré dokončovací práce. Ty zabírájí hodně času. Uháčkované jednotlivé díly mám cca. tak za 3-4 večery, ale přišívání mi zabere min. další 2 večery. Je to jako se vším, detaily nejvíc zdržují.

Ještě bych doporučila příliš končetiny a krk nevycpávat. Udělala jsem opak a pak  ruce, nohy i hlava divně odstávaly. Musela jsem háčkem vydolovat přebytečnou buničinu a hned to vypadá líp. Na netu jsem dokonce našla vyplněná jen kopýtky a tělíčko, jinak zbytek prázdný. Ale to se mi moc nelíbilo. Hračka je pak taková moc „beztvará“, podle mě teda. Ale záleží samozřejmě na vás.

Háčkovaná žirafa

Teď se postupně chystám na krtečka. Zatím jsem ve fázi přípravy, neboť se nemůžu rozhodnout, jestli mu udělám i jednotlivé prsty, nebo jednolitou pacičku. Krteček je taková typická česká figurka, tak by jí Eliška měla mít. Jen se trošku obávám, že nemám dostatek černé příze, ale to se zanedlouho dozvím.

 Takže holky, hodně štěstí při Vašem háčkování!

Háčkovaná medvědice

Moje první „veledílo“. 

Návod jsem opět našla na stránkách mimibazaru a všem ženám/dívkám/háčkujícím moc děkuji, že tam své návody bezplatně poskytují pro takové, jako jsem například já. Osobně obdivuji ty, kteří se podívají na hračku, řeknou si "ta se mi líbí" a z hlavy ji uháčkují. To bych fakt nezvládla.

Medvědice se mi strašně líbila, paní autorka návodu ji má opravdu moc hezkou.

Začala jsem tedy tělíčkem. Obvykle začínám těmi většími částmi. Ty malé zaberou dost času a přitom žádná práce není vidět. Poprvé jsem se setkala v praxi s měněním barev v průběhu háčkování. Na youtube jsem si pustila video, jak se to má vlastně dělat, a dala jsem se do práce. 

Háčkovaná medvědice

Vážené čtenářky, nelžu, když vám píšu, že jsem tělíčko háčkovala minimálně tak na šestkrát. Nevycházely mi pruhy. Ani konečný výsledek není nijak úžasný, ale oproti prvnímu pokusu to je nebe a dudy. Přiznávám, že jsem se musela spokojit s šestou verzí, jinak bych to zahodila i s rukama. Dokonce jsem hledala návody, jak správně měnit barvy, ale i tak to moc nešlo. 

Až včera (resp. po týdnu háčkování a moření se s tím) jsem zjistila, kde je ta chyba. Špatně spojuju, resp. ukončuju jednotlivé řady. Doufám, že si své zjištění ze včerejška zapamatuji i pro příště.

Do háčkování jsem se dala asi druhý den svého nachlazení, kdy jsem byla doma a tak trochu se u toho pocení/nepocení v posteli/na gauči nudila.

Háčkovaná medvědice

Medvědice mi zabrala celý týden. Je to fakt náročné. Zvlášť když začínáte na x-krát J.

Povinně jsem snědla jedno kindrvajičko, takže jsem do bříška mohla přidal chrastítko (do kindrvajíčka jsem dala jednu rolničku). Původně jsem kindrvajíčko chtěla proděravět, aby bylo slyšet cinkání rolničky, ale rozmyslela jsem si to, protože bych nemohla hračku hodit do pračky, rolnička by mi rezavěla. Ve zverimexu (samotnou mě místo prodeje zaskočilo) jsem sehnala náhradní pískátka do hraček. Prodavačka byla velmi upovídaná a smála se, že je taky pro svého pejska kupuje, protože miluje pískací hračky. Nepřiznala jsem se, že je kupuju do hračky pro mimino J. Asi by koukala...

Medvědice tedy nejen chrastí, ale také píská J.

Mám k tomu pískátku jednu radu. Původně jsem dala pískátko navrch výplně, tedy hned pod přízi. Ale je to hloupost. Zaprvé by se mohlo rychle propíchnout, za druhé se lépe mačká, když je uprostřed tělíčka, tedy mezi "vatou". Já používám výplň z polštáře, tedy umělé vlákno.

Háčkovaná medvědice

Výsledek není takový, jako předloha. Ale jako své první pořádné dílo to hodnotím pozitivně. Mohlo to dopadnout i hůř. Rozhodně vím, že mám co pilovat.

Nedala jsem bezpečnostní očka, protože jsem si koupila moc velká. Nakonec jsem očička uháčkovala a přišila. Myslím, že dojem nezkazila.

Ještě bych ráda vylepšila tu sukýnku, protože návod jsem vůbec nepochopila. Co vidíte na obrázku je můj vlastní výmysl. Ale je aspoň vidět, že se jedná o holku J.

Nachlazení v těhotenství

Nikomu nepřeju!!! 

Je to vážně dost naprd. Jak pro Vás jako matku, tak jistě i pro mimino. Navíc záleží i v jakém jste trimestru. Měla jsem tu kliku, že jsem už byla ve druhém, když jsem chytla nějakého bacila.

První dva dny jsem měla teplotu. Naštěstí teda ani jednou nepřesáhla 38°C, nebo si to aspoň myslím. Nepatřím mezi ty, co se měří každou chvíli. Bolelo mě v krku, noc ucpaný, bolest hlavy, kašel a celkově jsem byla pěkně zesláblá.

Navštívila jsem tedy lékárnu. K doktorovi se mi nechtělo.

V druhém trimestru už můžeme paralen. Dokonce až 4 denně. To je dobrá zpráva.

Na kašel jsem dostala jitrocelový sirup. Ten mi fakt chutnal, byl slaďoučký.

Pastilky do krku v těhotenství jsou zřejmě jen jedny – Septisan. Nic moc, ale dá se to vycucat.

Kapky do nosu – pro mě kámen úrazu. Buď nějaká mořská voda (ta mi moc nepomáhala), nebo bylinné (po kterých jsem zase kašlala).

Paralen jsem si vzala jen dvakrát, na noc, abych srazila teplotu a tělo se s tím netrápilo samo. Sirup na kašel jsem užívala pravidelně, celý týden 4x denně. Pastilky do krku jsem brala 3x denně. K tomu jsem si ještě vázala studenou žínku na krk. Asi po 4 dnech jsem o bolesti v krku nevěděla. Co se rýmy týče, ta se moc obejít nedá. Kapala jsem především mořskou sůl a dýchala téměř celý týden přes pusu. Když jsem se chtěla vypotit, tak malá kopala jako divá, takže jsem od pocení zase ustoupila a větrala jsem břicho. Na noc jsem si brala polštáře z gauče, aby se vyspal jak přítel, tak trochu i já a neprokašlala celou noc. Celé dny jsem pila teplé čaje s medem a citrónem, k tomu jsem si dávala i vincentku. Já ji mám docela ráda. Kdo má problém ji vypít jen tak, dá se smíchat s ohřátým mlékem a medem To je taky dobrota. Jako malá jsem to pila ráda. 

Byl to boj, především první 3 dny, ale nakonec jsem to zvládla a je mi hej. Jen mě z toho medu a citrónu trochu bolí zuby J.

Ohledně rýmy a bolesti hlavy mi bylo doporučováno inhalování nad párami z heřmánku. Pamatuji si, že jsme to dělali vždy jako děti, aby se nám uvolnily dutiny. Přiznám se, že jsem byla tentokrát líná to absolvovat. Ale ze zkušenosti vím, že to fakt pomáhá, kdyby někdo chtěl.
A ještě jedna rada. V nemoci hraje velkou roli i psychika. Pokud se člověk sám utápí v tom, jak mu je špatně a jen leží a heká, tak mu bude špatně opravdu ještě dlouho. Mě hodně pomohlo, když jsem se zvedla z gauče, dala si příjemnou, vlažnou vanu s mořskou solí. Umyla se, učesala se, napatlala se různými krémy...A hned jsem se cítila dobře. Pomáhá to nenechat se nemocí zválcovat i psychicky!!!

Doufám, že už nic podobného nechytnu.

A Vám přeji taktéž hodně zdraví!!!

Screening ve 20 - 22tt

Máme za sebou druhý screening. My si ho vybrali ve 21tt. Má se dělat v období 20 - 22tt. 

Mohli jsme si vybrat, jestli podstoupíme jen základní vyšetření, kde Vám toho asi moc neřeknou, ale platí to pojišťovna. Nebo zevrubný, kde se počítají prsty na rukou, kontrolují vnitřnosti atd. Sice je placený, ale zaprvé si nemyslím, že by to bylo nějaké předražené a za druhé je dobré vědět, jestli se dítko vyvíjí po všech stránkách, jak má.

My si vybrali tedy placenou možnost a zároveň jsme požádali i o fotečku. Hned na začátku, než jsme uviděli miminko, se nás doktorka ptala, jestli chceme znát pohlaví. Samozřejmě chceme a já skrytě doufám, že z 80-ti procentní holčičky se nestane 100% kluk :-). Samozřejmě přeháním, ale na druhou stranu se přiznávám, že se na holčičku už těším a tak nějak jsem si zvykla na myšlenku, že to bude holka.

Všechny míry jsou optimální pro dané období vývoje, srdíčko pracuje jak má, žíly a cévy jsou taktéž vyvinuty jak mají, všechny prsty na rukách, žádný rozštěp, dokonce i čočky přes zavřená víčka už byly vidět. Malá má delší nohy, ale to je prý u holek běžné.

Ano, máme holčičku. Teď už to je 100%. Nic na nás na ultrazvuku nekoukalo J. Asi bude stydlivá, po mamince, protože nám nechtěla ukázat obličej. Pořád si jej schovávala do ručiček, nebo se otáčela na opačnou stranu. Jen doufám, že po mě nechytne červenání. To bych jí vážně nepřála…

Během měření se povedla i jedna fotka z profilu, když byla malá aspoň trochu v klidu. Jinak se teda neuvěřitelně vrtěla. Až jsem nechápala její ohebnost. Děti jsou vážně gumové…

Tímto tedy představuji naši malou Elišku, která mě moc ráda kope, především v jedenáct večer :-)