Prostě jsem se rozhodla! Tečka.

Právě jsem dokončila rozhovor se svojí matkou. Pravdou je, že jsem přišla naštvaná z práce. K tomu se přidalo neumyté nádobí v myčce ( i v reklamě vědí, že když se nerozpustí celá tableta, tak nádobí nebude čistoskvoucí...), špinavá podlaha od mokrých bačkor a neustálé ťukání do zdi u sousedů-

Nebudu to prodlužovat. Nebylo se mnou kloudné slovo. I přítel to pochopil a raděj se na chvíli vypařil.

Pofackovala jsem, co bylo nutě potřeba a sedla si na gauč, že vyrelaxuji. V tom volá máma.

První slova, co vypustí jsou: "Ty taky žiješ?" .. Zvedla jsem ti telefon, tak asi jo. Tuhle větu miluju. U nás v rodině není zvykem si volat nějak často. Stačí tak jednou za 14 dnů, na střídačku. Ovšem vždy, když volá máma, tak musí vypustit tuto super větu. 

Na rovinu, jestli jsem začala relaxovat, tak tohle mě zase rychle vrátilo do stavu "potřebuješ něco, grrr!?!". Při rozhovoru jsem nevypustila mnoho slov navíc, čehož si samozřejmě všimla a proto telefonát naštěstí netrval příliš dlouho. Co jsme ale řešily. Babička má narozky, tak kdy přijedeme. Oznámila jsem, že přijedu sama. Ticho. "Děje se u Vás něco?" "Ne, takhle jsme se dohodli." Ticho. "Babička by byla ráda, kdybyste přijeli oba." "To chápu, ale...."  Jaj, to jsem si sama šlápla do vosího hnízda.

Co tím vším chci říct. Proč je člověk nucen stále svá rozhodnutí vysvětlovat, komentovat a především obhajovat?!

Si snad už ani nepamatuji, kdy se mi např. doma (nemyslím jen rodiče, ale i známé apod.) stalo, že mé rozhodnutí bylo bez jakýchkoliv otázek přijato. Někdo může namítat, že na druhou stranu se dá takto cvičit argumentace. To jistě. Do pracovního života se rozhodně hodí být schopen svá rozhodnutí správně okomentovat a protlačit bez velkých námitek a dotazů z okolí. Ale musí to dělat pokaždé i doma, mezi svými? Plus si přiznejme, že někdy se ani pravda říci nedá, proč se tak člověk rozhodl, o to je pro mě horší si vymýšlet "dobré" důvody, proč to tak chci a ne jinak.

Z celého vyplývá, že budu muset zapracovat (hodně zapracovat) na asertivním chování. Neboť jedním z asertivního práva říká: mám právo neposkytovat žádné výmluvy, ani omluvy vysvětlující moje chování.

Máte někdo zkušenosti s nějakou zajímavou a především poučnou knihou či CD/DVD, která Vám pomohla v sobě najít do jisté míry sobce, ale především silnějšího a plnohodnotnějšího člověka? Pokud máte někdo dobrou zkušenost s něčím nebo někým, šup sem s tipy! Budu móóóc ráda :-)

A to je konec, jsem se rozhodla! :-)