Asi před 5 měsíci jsem se s přítelem rozhodla, že vysadím prášky a necháme všemu volný průběh. Ve firmě, ve které jsem pracovala se těžko dal předpokládat nějaký postup a něco, co by mě zaujalo, jsem taktéž nenašla.V podstatě jsem se i začala těšit, že by s těhotenstvím začalo v mém životě něco nového. Podobně staré, teda mladé, kolegyně už buď porodily nebo taktéž byly těhotné, tak proč se k nim nepřidat...
Na konci prázdnin, kdy jsme odjížděli na delší dovolenou se mi zcela náhodou ozvala HR z jedné firmy s nabídkou práce. Přiznám se, že mě zaujali, ale schůzka měla proběhnout až za další měsíc, po mém návratu. To jsem si říkala, že se klidně může stát, že si už někoho vyhlídnou. Nijak zvlášť jsem tedy o této možnosti nepřemýšlela.
Po mém návratu se opět ozvala a navrhla datum schůzky. Byla jsem nadšená nabídkou práce. Především tím, že by se mi splnil sen a konečně bych se přiblížila obchodu, spolupráci s lidmi a neseděla bych celé dny jen za kompem. Ač jsem ještě neměla vyhráno, už jsem partnerovi nastínila, že chci oddálit naše plánování rodiny minimálně o rok až dva. Ze začátku se mu to nelíbilo, ale co mu zbylo. Asi za 14 dní mi bylo sděleno, že jsem prošla výběrkem a rádi by se se mnou domluvili na možném nástupu. Samozřejmě padla i otázka ohledně plánování rodiny. Řekla jsem, že jsme o tom s partnerem mluvili a minimálně rok rozhodně počkáme. Navíc bych si sama uškodila, kdyby k tomu došlo dřív, protože smlouva je nejprve na rok, poté na neurčito. Během doby mezi pohovorem a vyjádřením jsem si i dělala test, pro jistotu. Těhotná jsem nebyla.
Jenže pak mi bylo ještě oznámeno, že se mnou chce mluvit ještě šéf šéfa, za týden. To mě docela vyděsilo, ale když něco chci, tak se nevdávám, přece :-). Přes víkend jsem trochu studovala profil firmy a připravovala se na různé dotazy, které by mohly přijít. Už jsem chtěla začít brát znova prášky, ale měla jsem týden zpoždění. To však nebylo nic nenormálního, proto jsem zpočátku z toho nedělala vědu. Kolem takového 6-tého dne zpoždění (5 dní před posledním kontrolním pohovorem) mě začala bolet prsa. To byla změna, na kterou jsem nikdy před měsíčkama netrpěla. O víkendu jsem to už nevydržel a ještě v neděli večer jsem si jela koupit 2 různé testy. Jeden jsem si udělala hned večer a k mému zděšení - byl pozitivní. Přiznám se, že se mi chtělo brečet. Celé měsíce nic a když jsem dostala šanci v nové práci, už jen čekala na nasazení prášků, tak se to celé totálně zvrtlo. V pondělí ráno jsem si pro jistotu udělala další 2 testy a vyšly opět pozitivně. Hned ráno jsem volala na gyndu, na kterou mě sestřička objednala za další týden. Přede mnou stálo rozhodnutí, co dělat s tou nabídkou. V úterý mě čeká pohovor. Přítel prohlásil, ať ještě nic neříkám, počkám na vyšetření a pak se uvidí. Asi má pravdu, ale přijde mi to vůči nim dost blbé, protože takto teoreticky ubírám čas na hledání náhrady.
Ač cítím, že to je naprosto špatně, je jen málo chvil, kdy svého těhotenství nelituji. Zatím si na tu myšlenku stále nemůžu zvyknout.
Takže teď mám v bříšku hrášek, který se vyvíjí (teda doufám). A mě (teda nejen mě) se mění život.
Jsem na Tebe, hrášku, zvědavá v pondělí na ultrazvuku!
A neboj, stejně se na Tebe těším, jen jsi přišel nějak brzo ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat