Hrášek nebo spíš žloutek

Podle mých propočtů na internetu bych měla být cca v šestém až sedmém týdnu. Počítá se od prvního dne poslední menstruace. Nechci zatím vyvádět a projíždět jeden web za druhým, proto zatím celkově o těhotenství mám znalosti nevelké a to si myslím, že mi naprosto stačí. Nač se stresovat dopředu. Stačilo mi vidět kolegyni, jak se od prvních týdnů do 4. měsíce stresovala, jestli nepotratí. Do něčeho podobného bych nerada sklouzla.

Jediné, co jsem nechtěla podcenit je výživa, proto jsem si nechala v lékárně poradit s vitamíny, které pravidelně užívám. 

Bohužel můj drahý má starší sestru již se 2 dětmi, proto má na můj vkus a moc informací. Kdyby záleželo na něm, tak nemůžu nic. Z kofeinové kávy jsem musela přejít na bezkofeinovou, nedostanu ani kapku alkoholu (ani střik nestřikovatější), nesmím nic těžkého zvedat (i když to těžké není), byl by nejradši, kdybych už nechodila ani plavat, cvičit nic. Jedinou výhodu to sem tam má. Že mám večeři mnohdy až na gauč :-)

Dneska jsem byla na svém prvním ultrazvuku (v těhotenství), abych se na ten svůj hrášek teda podívala. Přiznávám, byla jsem trochu ve stresu, dokonce se mi nepovedlo ani pořádně zaparkovat auto do řady, tak jsem se na to po x-tém pokusu vyprdla. Doktorka mi pogratulovala a zeptala se, jestli mám nějaké potíže jako např. zvracení. Odvětila jsem, že tím "zatím" netrpím. A šly jsme na lehátko. Jenže na obrazovce ultrazvuku byla vidět jen černá tečka se 2 "očičkama". Jedno očičko byl žloutek, to si pamatuju, zbytek mi unikl. Živý hrášek tam vidět ještě nebyl. Dle průměru jsem tedy teprve v 5. týdnu. To znamená, že mě ty "lepší" věci teprve čekají, jako např. mdloby, zvracení apod. Doufám, že na to moc citlivá nebudu, ale se uvidí.

Na další kontrolu jdeme až za 2 týdny, abychom se podívaly, jak rosteš, hrášku. To už si nechám udělat obrázek :-)

Konečně jsem se odhodlala zavolat mému budoucímu a nyní již minulému novému šéfovi, že se hrad zbořil a bohužel k 1.1. nenastoupím. Ač si myslím, že jsem se s hráškem z velké části smířila, stejně jsem u telefonátu cítila jistou hořkost. Zvlášť když mi můj budoucně-minulý šéf gratuloval a přitom i litoval. Moc jsem si přála dostat novou pracovní příležitost, zase se nějak posunout... Vše je pryč. A dle dnešního rozhovoru s dosavadním zaměstnavatelem se změny, resp. posunu tady taky nedočkám. Sice se ode mě očekává, že práci, kterou bych "jednou" mohla dostat, budu vykonávat už teď, ale jestli mi bude oficiálně dána, to se uvidí až za půl roku. Navíc mi to bylo podáno tak, že mám být vlastně ráda. Takže pěkně děkuju...

V nějakém jistě úžasném časopisu jsem četla, že ženy v těhotenství a posléze na mateřské obvykle zjistí (a asi i v sobě najdou onu sílu) v čem by chtěly/mohly/měly podnikat a pustí se do toho. Přemýšlím o tom už opravdu dlouho. Bohužel jsem zatím nezjistila, do čeho přesně se pustím...

Proto, hrášku, doufám, že spolu na to přijdem :-)

Prý roste hodně hub :-)

Byla půlka září a všichni všude vykřikovali, co je hub.

A já miluju houbaření, miluju houby smažené, vařené, prostě na všechny možné způsoby.

Můj drahý zrovna houbaření nijak neholduje, využila jsem tedy příležitosti, kdy nebyl o víkendu doma a domluvila se s kolegyní, že vyrazíme spolu do lesa.

Vyšlo nám to ovšem až na neděli. Na druhou stranu tolik zpráv o tom, kolik těch hub je a co už prošlo lidí lesem nás neuvedlo v rozpaky a neděli jsme zhodnotily jako dobrý den na houbaření.

Ještě v sobotu jsem viděla reportáž, jak se někteří dokonce houbařením živí, teda spíše přivydělávají. Reportáž mě naplnila radostí a velkými plány, co všechno uvařím, dám do mrazáku apod.

Ještě ráno jsem se rozmýšlela nad velikostí koše. Nakonec jsem čapla ten největší, asi tak na 10 litrů.

Po deváté jsem vyzvedla kolegyni. Jeli jsme dle doporučení nějak směrem k Berounu/Loděnici. Při vstupu do lesa jsme se rozdělily, abychom si nesbíraly houby pod nose. To se rozumí.

Asi tak po 20 minutách jsem uviděla první houbu. Ovšem nebyla jedlá. To mě trochu vyděsilo, ale nenechala jsem se příliš rozhodit. Šly jsme dál. Po dalších asi 20 minutách jsem našla 3 malé podoubáky. To už jsem vyděšená lehce byla.

Po hodně a půl přibylo dalších 6 podoubáků a tím jsem, vážení, skončila. Kolegyně našla ještě míň. Dokonce se nám podařilo se i ztratit. Naháněly jsme se přes mobil po lese. To bylo asi jediné "dobrodružství". Po 2,5 hodinách jsme to naprosto vzdaly. Potkaly jsme krásné muchomůrku a to bylo asi tak všechno.

V pondělí mě naštval kolega, který prý byl taky na houbách, na Vysočině a přinesli plné koše.

Co z toho plyne, houbaření kolem Prahy se opozdilcům nevyplácí.

Z těch pár houbiček jsem udělala bramboračku, kde bylo víc brambor a tím jsem letos s houbama skončila. Škoda. Dala bych si kulajdu, pěkně houbovou.

MŇAM!

Hrášek, co umí pěkně zaskočit

Asi před 5 měsíci jsem se s přítelem rozhodla, že vysadím prášky a necháme všemu volný průběh. Ve firmě, ve které jsem pracovala se těžko dal předpokládat nějaký postup a něco, co by mě zaujalo, jsem taktéž nenašla.V podstatě jsem se i začala těšit, že by s těhotenstvím začalo v mém životě něco nového. Podobně staré, teda mladé, kolegyně už buď porodily nebo taktéž byly těhotné, tak proč se k nim nepřidat...

Na konci prázdnin, kdy jsme odjížděli na delší  dovolenou se mi zcela náhodou ozvala HR z jedné firmy s nabídkou práce. Přiznám se, že mě zaujali, ale schůzka měla proběhnout až za další měsíc, po mém návratu. To jsem si říkala, že se klidně může stát, že si už někoho vyhlídnou. Nijak zvlášť jsem tedy o této možnosti nepřemýšlela.

Po mém návratu se opět ozvala a navrhla datum schůzky. Byla jsem nadšená nabídkou práce. Především tím, že by se mi splnil sen a konečně bych se přiblížila obchodu, spolupráci s lidmi a neseděla bych celé dny jen za kompem. Ač jsem ještě neměla vyhráno, už jsem partnerovi nastínila, že chci oddálit naše plánování rodiny minimálně o rok až dva. Ze začátku se mu to nelíbilo, ale co mu zbylo. Asi za 14 dní mi bylo sděleno, že jsem prošla výběrkem a rádi by se se mnou domluvili na možném nástupu. Samozřejmě padla i otázka ohledně plánování rodiny. Řekla jsem, že jsme o tom s partnerem mluvili a minimálně rok rozhodně počkáme. Navíc bych si sama uškodila, kdyby k tomu došlo dřív, protože smlouva je nejprve na rok, poté na neurčito. Během doby mezi pohovorem a vyjádřením jsem si i dělala test, pro jistotu. Těhotná jsem nebyla.

Jenže pak mi bylo ještě oznámeno, že se mnou chce mluvit ještě šéf šéfa, za týden. To mě docela vyděsilo, ale když něco chci, tak se nevdávám, přece :-). Přes víkend jsem trochu studovala profil firmy a připravovala se na různé dotazy, které by mohly přijít. Už jsem chtěla začít brát znova prášky, ale měla jsem týden zpoždění. To však nebylo nic nenormálního, proto jsem zpočátku z toho nedělala vědu. Kolem takového 6-tého dne zpoždění (5 dní před posledním kontrolním pohovorem) mě začala bolet prsa. To byla změna, na kterou jsem nikdy před měsíčkama netrpěla. O víkendu jsem to už nevydržel a ještě v neděli večer jsem si jela koupit 2 různé testy. Jeden jsem si udělala hned večer a k mému zděšení - byl pozitivní. Přiznám se, že se mi chtělo brečet. Celé měsíce nic a když jsem dostala šanci v nové práci, už jen čekala na nasazení prášků, tak se to celé totálně zvrtlo. V pondělí ráno jsem si pro jistotu udělala další 2 testy a vyšly opět pozitivně. Hned ráno jsem volala na gyndu, na kterou mě sestřička objednala za další týden. Přede mnou stálo rozhodnutí, co dělat s tou nabídkou. V úterý mě čeká pohovor. Přítel prohlásil, ať ještě nic neříkám, počkám na vyšetření a pak se uvidí. Asi má pravdu, ale přijde mi to vůči nim dost blbé, protože takto teoreticky ubírám čas na hledání náhrady.

Ač cítím, že to je naprosto špatně, je jen málo chvil, kdy svého těhotenství nelituji. Zatím si na tu myšlenku stále nemůžu zvyknout.

Takže teď mám v bříšku hrášek, který se vyvíjí (teda doufám). A mě (teda nejen mě) se mění život.

Jsem na Tebe, hrášku, zvědavá v pondělí na ultrazvuku! 

A neboj, stejně se na Tebe těším, jen jsi přišel nějak brzo ;-)