Jaké ženy muži chtějí?

Nejsem žádný psycholog, i když by se mi taková práce líbila :-)

Přesto si poslední dobou kladu otázku, co ti chlapi vlastně mají a nemají na nás ženách rádi.

Ženy by se daly rozhodit do následujících hodně obecných kategorií

Puťka

Neboli žena, která sedí a kouká. Sranda s ní moc není, jen konzumuje a směje se s davem. Některé mají i poměrně dlouhé vedení, takže pokládají "trapné" dodatečné otázky, aby vůbec pochopily celou komunikaci. Od podobných žen může člověk jen těžko očekávat nějaké překvapivé chování, protože nejsou nastaveny na vedení, vymýšlení a vydobytí si něčeho.

Impulzivka

Neboli žena, která ví co chce. Je s ní legrace, umí se bavit a přidávat se k vytváření legrací a dobré nálady. Nemá dlouhé vedení a proto nezkazí téměř žádnou legraci. Na druhou stranu je trochu emotivní a pokud se jí zrovna něco nelíbí, umí se o to "rvát". Někdy to může působit až hystericky. Ovšem prosadit se někdy ve společnosti mužů není opravdu jednoduché.

Sekernice

To už je žena, která každého jen sekýruje. Pokud není středem pozornost, není ve svém živlu. Nerada se přizpůsobuje, proto se často dostává do různých sporů. Každému vnucuje svoje rady a sama si nenechá v ničem poradit. Jen ona je nejlepší, nejhezčí, nejúžasnější...

Co by chlapi brali všema deseti? 

To by mě fakt zajímalo. Myslela jsem si, že spíš tu dvojku, ale jak zjišťuji, k jedničce mají méně výhrad než k ostatním. 

Osobně si myslím, že dělají chybu, protože s impulzivkama je rozhodně větší zábava.

A já vím, o čem píšu. Se mnou se partner nenudí :-)

Poznatky z golfu

Pravda, hraji jen pár měsíců, přesto už jsem poznala a některých případech i pochopila pár základních věcí.

Golf vypadá na první pohled (teda minimálně ten můj) jako nezajímavá, snobská hra pro důchodce, nebo alespoň postarší.

 - špatně, špatně, špatně

Golf to poměrně náročná hra na koordinaci celého těla. Dostat celé tělo do správné pozice, udržet jej v dané pozici při nápřahu i odpalu, nedívat se za míčkem dřív, než dojde k odpalu, nelámat vaši hlavní vedoucí ruku, nekrčit moc nebo málo nohy, mít váhu na správně stojné noze, nestát na špičkách ani na patách,vyhazovat míč s holí před sebe nikoliv za sebe, (pokud jste pravák) netlačit pravou ruku do úderu a tak dále a tak dále. 

Navíc golf není o síle, ale o švihu (ale zase nesmí předběhnut ruce otočení v bocích). Například pro mě to je problém (oprava - jeden u problémů), protože se snažím dát sílu, aby míček letěl co nejdál. Ono však obvykle dochází k naprosto opačnému efektu, kdy míček letí naprosto jinam a nebo vůbec nikam.

Samozřejmě se nejedná o levnou záležitost. Dají se koupit relativně levné hole, ale po nějaké době zjistíte, že to velký pomocník není. Dají se koupit i levné míčky, což doporučuji, neboť v začátcích jich hodně ztratíte a je docela rozdíl, jestli odpálíte do jezírka míček za padesát nebo šest korun :)

Hřiště u nás taktéž stojí různě, dají se najít levná, ale i pěkně drahá. Zjednodušeně řečeno, lze si zahrát golf za relativně dobré peníze, ale také pěkně draho...

Co se lidí týče. Myslím si, že v zahraničí se alespoň zdraví. U nás toto nikde nefunguje, ani ve výtahu. Narazíte ne blba, ale dají se potkat i lidi naprosto v pohodě. My chodíme obvykle dva, tudíž se stává, že k nám do hry minimálně jeden (max. dva) lidé ještě přidají. Zatím jsme měli vždy kliku na super spoluhráče a ne nějaké nafoukané snoby.

Co se zajímavosti týče, to je hodně individuální. Jistě se najdou lidé, kterým tato hra naprosto nesedne a bude pro ně ztrátou času. Já jsem ji začala hrát s partnerem proto, že se můžeme spolu projít přírodou a popovídat si. Sice ne vždy se nám povede jít jen ve dvou, i tak máme dostatek času na sebe. Navíc pro bytofkáře je to úžasná příležitost strávit hodiny a hodiny venku. Už mi tam chybí jen bazén na koupání a lehátko ;-) (jezírek s kačenkama je všude až až...).

Golf je hodně o hlavě. To jsem teda zjistila na vlastní kůži. Pokud jsem naštvaná, nemám na nic chuť a drží mě toto "nadšení" ještě tak na 3.jamce, je jasný, že mi to nepůjde. Většinou se mi však stává, že kolem té třetí jamky zapomínám na starosti, soustředím se jen na hru a hned mi je líp. Nemůžu říct, že pak hraju vždycky na jedničku (kéž by...), ale faktem je, že všední starosti jsou ty tam a to je super pocit. Za sebe teda můžu navíc říct, že se učím sebe ovládat. Byla jsem zvyklá, že mi spousta věcí šla poměrně dobře hned od začátku, plus jsem dost soutěživá. Golf mi teda od začátku moc nešel. Nebo jinak, šel, ale ne tak, jak bych si představovala. s to mě přivádělo k šílenství. Bohužel jsem si takto hru docela znechutila. Teď už to je lepší, ale člověk by měl mít radost z toho, že se mu odpal podařil a ne si říkat, že to mohl být ještě lepší odpal... A to je moje škola zde. Naučit se vidět sklenku poloplnou, nikoliv poloprázdnou :-)

Pokud vás alespoň něco z toho zaujalo, určitě doporučuji golf vyzkoušet a nenechat se odrazit prvním nezdary. Co vás nezabije....

Golfu zdar - nazdar!

Zahrádka na balkóně

Vyrůstala jsem v rodinném domku na předměstí. Všude kolem klídeček, na ulici jsme jako děti hrály fotbal, badminton, jezdili na kole apod. Řekla bych že ani rodiče o nás velký strach neměli, protože naší ulicí velký provoz nebyl.

Mamka i babička vždy pěstovaly zeleninu a kytky na záhoncích. Lhala bych, kdybych řekla, že jako malá jsem ráda plela záhony, zalévala a motala se kolem každé kytky. Nene, to bych si vážně lhala do kapsy-

Ale jak se správné říká, teprve když člověk o něco přijde, uvědomí si, že mu to chybí.

Stejně já jsem při studiu a bydlení na kolejích v pidi pokojíčku bez balkonu zjistila, že mi zahrada opravdu chybí. Snažila jsem se pěstovat alespoň nějaké kytky na okně, ale ne vždy se podařilo.

Dnes bydlím opět v bytě, konečně ovšem s balkonem, oprava: pidi balkonkem. Židli ani stolek si sem nedáte na šířku, ale já jsem si z něj udělala takovou malou zahrádku. Loni jsem pěstovala ve velkých květináčích rajčata a papriky. Úroda by byla, ale v době úrody jsme byli mimo republiku. Letos jsem se tedy rozhodla ke změně. Koupila jsem do květináče 2 odrůdy kanadských borůvek. Ale toto je důležité. Loni jsem koupila jednu. Ta ovšem neplodila, resp. nekvetla. Letos měla krásné květy, ale ty odkvétaly bez viditelné změny v plod. Poté jsem zjistila, že je potřeba mít jinou odrůdu kanadské borůvky, neboť nejsou samosprašné. Dnes tedy vlastním 2 borůvky, v jednom velkém květináči a úroda na sebe nenechala dlouho čekat. Jak můžete vidět na fotce, borůvky jsou krásně nalité s už se začínají barvit. :)

Dále jsem si koupila celoročně plodící jahody. Ovšem mám dojem, že někde došlo k chybě v obchodě, protože jedny jahody plodí malé jahody, přesto často. Ten druhý truhlík je rád, že dá jednu úrodu za sezónu. Velká sklizeň teda opravdu nehrozí, přesto jen tak do pusy na oslazení si života stačí :)

Jeden truhlík jsem zaplnila muškátem, ten se na balkón prostě hodí. O vánocích jsem si koupila zakrslé tůjky, tak už jsou také v truhlíku, k nim jsem přidala moji oblíbenou levanduli. S tou mám však jakési problémy. Už mám druhou, první uhynula. Nějak se jim na mém balkonu nedaří. Četla jsem si návod a podle všeho má levandule ráda slunko, na kterém je po většinu dne, a střední zálivku. U mě opravdu přelívání nehrozí, zalévám střídmě. Přesto mám dojem, že jí to nevyhovuje. Koupila jsem proto ještě jednu, kterou jsem dala do stínu oleandru (ano, mám ještě červený oleandr), ale tak, aby na ni mohlo pršet. Té se daří mnohem lépe. Takže si říkám, že s tím přímým slunkem a nízkou zálivkou to tak pravda nebude :-/ Sousedka pod námi má krásnou levanduli, v květináčku přímo na slunku. A to jsem chtěla na podzim udělat vonné pytlíčky. No ještě si asi dám minimálně jednu šanci. Kdyby měl někdo tipy na pěstování, sem s nimi :) 

Díky a zlom vaz při pěstování!

Bude ze mě golfistka?!?

Není to tak dávno, co jsem seděla s kolegyněmi u oběda a povídaly jsme si, jak jinak, o všem možným. Jedním z témat byl i golf, neboť 2 z nich se věnují tomuto"snobskému" sportu.

Snobskému?! Kolegyně nepatří právě mezi lidi s nosem nahoru, ani s nacpanými kapsami zmačkanými tisícovkami...A tak jsem poslouchala jejich debatu, jak se spolu chystají vyrazit na hřiště. A co mě během debaty nenapadlo?! Že bych šla s nimi. Nakonec se to zvrhlo v hromadnou akci, kdy nás šlo z firmy asi šest. Obě kolegyně hrají již páááár let, proto se rozhodly s námi sdílet nabyté zkušenosti a vědomosti.

Začalo se teorií. To byla nuda, se přiznám. Nebaví mě dlouze o něčem jen diskutovat. Navíc jsem byla zvědavá, co nás čeká a hlavně, jak nám to půjde.

Teď to zní, že jsem nikdy na golfu nebyla. Ale byla. Můj drahý přítel mě vzal na driving na 1. rande :-) Měl to chlapec moc hezky vymyšlené, protože se mě mohl stále dotýkat, aby mě nastavil do správné pozice. Škoda, že jsem zjistila až o něco později, že držel hůl v ruce tak maximálně dvakrát :) Ale to jsem odběhla.

Začali jsme puttováním. Vážení, zjistila jsem, že mám oko z Kašparovy krávy. Nikdy bych neřekla, že trefit míček do důlku na rovince bude tak náročné. Jenže ono to není jen o oku, ale taky o nohách/postoji/směru k míčku a hlavně rukách. Do máčku se neťuká, ale holí se prochází! Pravidlo 1/3 a 2/3...

Puttování bylo dost, já toho měla taky plný zuby. Přešli (měkké i, neboť s námi byli i kluci) jsme konečně k nejzajímavější části. Teda to jsem si ještě v té chvíli myslela. Odpalování do dálky, neboli driving. Chytla jsem hůl, sedmičku, postavila se nad míček, nápřah - rána a...jupííííííí, míček letěl vzduchem. ALE, ale, ale!!!! Všechno špatně. Měla jsem špatný postoj, špatné držení hole, špatně hlavu, ruce, nohy, kyčle, kolena, prst u nohy......Radost ta tam. A zase to začalo, nejprve teorie, neboli máchání prádla. To pardón, já zažila už  jen pračku ( a pak že nejsem snob) :-)

Nebudu to protahovat. Po teorii jsem mi do vzduchu vyletěl snad každý dvacátý míček. Po takových 200 míčích jsem málem odcházela se zablokovanými zády, bolavými dlaněmi a především se špatnou náladou.

Ne, golf fakt nebude sport pro mě!

.

.

.

Uplynuly necelé 3 měsíce a já stála s trenérem na prvním devíti-jamkovém odpališti. Zkoušku jsem zvládla, pravidla jakžtakž naučená a už jsem víc jak měsíc handicapovaná :-) Neříkám, že bych patřila mezi nadšené nadšence pobíhající po hřišti nejlépe 2x denně (pobíhám v průměru tak 4x týdně - ne vždy dobrovolně...), ale musím přiznat golfu hned pár výhod. Pro bytofkáře je golf super šance být v přírodě (moc hřišť jsem zatím neviděla, ale zeleně je kolem až-až), na čerstvém vzduchu, potká a pozná během hry různé lidi, během hry zapomenete na všední starosti a pokud hrajete s přítelem či přítelkyní, tak máte šanci strávit společně moc hezké chvíle (nesmíte se však u každé druhé nepovedené rány naštvávat jako já :-o ). Sice u nás patří golf stále mezi dražší aktivity, na druhou stranu pokud se mu budete chtít věnovat, cestu a možnosti si vždycky najdete ;-)

Šťastnou hru přeju!