Hledání nápadů na háčkované hračky pro mimča

Dala jsem se konečně zase do háčkování. K vánocům jsem dostala knížku s návody na háčkované hračky. Jsou tam různí medvědi, kočky, psi, dokonce i vánoční cukroví. Zatím jsem háčkovala jen podle nákresů, nikoliv podle rozepsaných řádů zkratkami, ale zjistila jsem, že to tak náročný není. Je teda pravda, že u svého prvního výtvoru jsem si začátek musela nakreslit, protože mi nevycházela očka. ale jinak je to též v pohodě.

Bohužel jsem měla trochu problém sehnat přízi. Blízko práce i bydliště je jedna malá galanterka, ale mám smůlu na prodavačku. Buď má zkrácenou pracovní dobu, nebo je nemocná. Tak jsem se rozhodla si přízi s dalšími komponenty objednat po netu. A udělala jsem dobře. Sice na tom člověk moc neušetří, ale krabici mu dovezou v podstatě až pod nos J

Ani ne do týdne byla doma. Čekala jsem teda větší klubíčka, objednala jsem si Camillu a Catty, doporučované na různých blozích na háčkované hračky pro mimina. Dál jsem si objednala v e-shopu různá kousátka a hrkátka pro mimča. Vyhledala jsem obrázky s nápady na netu, co se dá vytvořit, a začínám...

Nejprve jsem se vrhla na takovou lehkou, malou ovečku. Líbila se mi na začátek, pro rozpomenutí se, jak se vlastně háčkuje. Myslím si, že se mi i docela povedla.

Zde můžete posoudit můj výtvor.

Původně jsem ji chtěla vycpat něčím hrkavým, ale kindrvajíčko jsem zrovna po ruce neměla a samotná rolnička nezvoní, protože je ucpaná ve výsledku výstelkou. Proto první ovečka je spíš na okrasu, než pro pobavení dítka. Třeba ji využiju na velikonoce na výzdobu

Zde se dostávám ke základnímu problému, který teď řeším - hrkavé či cinkavé vycpávky, jak na ně? Krom toho plastového kindrvajíčka mě nenapadla jiná možnost, jak vytvořit hrkátko. Snažila jsem se na netu hledat nápady jiných, ale vyšlo dost stejně. I rolnička musí být nacpaná do nějaké plastové ochrany, aby cinkala. Jenže kde něco takového vzít?

Na netu se dají koupit tzv. hrkátka i cinkátka, nebo pískátka. Ani to není drahé. Dokonce bych řekla, že to vyjde levněji, než to vajíčko. Čokoládu mám docela teď i ráda, ale zas tak často, kolik bych potřebovala vajíček, teda ne. Asi budu muset vstoupit opět do nákupu vymožeností po netu. A nebudu si muset lámat hlavu s rýží J 

Každopádně jsem našla ještě obchůdek jedné paní, která taktéž háčkuje hračky pro nejmenší. Moc pěkné, musím podotknout. A ta vyrábí i tzv. hvížďátko. Když se s danou hračkou zatřepe, tak hvízdá. To se mi líbí. Ale samozřejmě už nepíše, co to je za vnitřnost. 

Ale mě to FAKT zajímá. Snažila jsem se v obchůdkách s podobnými potřebami najít, co by to mohlo být, ale bez úspěchu.

Napadá Vás něco, co by to mohlo být a kde se to dá sehnat?  

Golfový simulant, vlastně simulátor

I přes příchozí zimní měsíce se golfu nevyhnu. Téměř do konce roku bylo možné hrát na některých hřištích, maximálně byla o něco málo zkrácená. Odpaliště byla taktéž otevřena. A pokud byl člověk velký zmrzlík, k dispozici byla a jsou indoorová odpaliště nebo simulátor.

Doufala jsem, že se zvětšujícím se pupíkem, budu z golfu omluvená. Ale bohužel moje bývalá kolegyně byla zlým příkladem, neboť chodila hrát turnaje ještě v osmém měsíci. Dobře, uznávám, že mi z toho pohybu nic nebolí, hrášek taky nekope v záchvatu nelibosti…můžu tedy nadále bouchat do míčků bez jakýchkoliv problémů. Škoda J.

Co mě ale nebaví, je simulátor. Přátelé jsou ohromeni, já jsem znechucena. Jedná se o hru do plátna, kdy jste vy a míček snímán nějakými čidly. Nebo jenom vy, resp. vaše pohyby, těžko říct. Bohužel ne vždy čidlo zachytí úder a proto především příhry musíte x-krát opakovat (nakonec vám to vezme tu nejhorší příhru, výjimečně to je naopak). Taktéž si musíte dávat pozor na zkušební úder, který je nutné provádět mimo vytyčený prostor pro hru, jinak je to bráno jako úder a virtuální míček prostě někam letí. A největší kámen úrazu – pro mě - je puttování.

Na obrazovce máte napsáno, že jste od důlku např. 12 metrů. Jenže k plátnu to máte tak 4m a projektor vytváří nějakou snahu o hloubku (tedy vzdálenost do jamky). Copak já si umím představit 12 metrů?! Jak mám asi odhadnout rychlost odpalu, když v podstatě nemám ponětí, jak to je daleko. Ne, představivost na délky fakt nemám. Nejsem chlap. Navíc téměř nikdy se nejedná o rovný povrch. Projektor sice vykreslí mřížku, kde běhají (stoupají, klesají) kuličky, které ukazují zakřivení povrchu, ale mě to taky moc nepomáhá. Proto, jestli se mi daří sem tam odpaly a dostanu se poměrně rychle na green, tak puttování je pro mě noční můrou. 

Taky začínám být toho dojmu, že si hrou na simulátoru značně kazím hru jako takovou. Poslední dobou se mi nedaří ani obyčejné odpaly. Pokud bych byla na trávě, létaly by řízky všude okolo mě. Chipy už také nemám, jaké bývaly a o puttování jsem už mluvila.

Jistě se najde mnoho přívrženců, jako je můj přítel například, kteří v tom vidí alespoň možnost si jít „zapinkat“, když je venkovní hřiště zavřené. Mně se tato kratochvíle moc nezamlouvá. Podle mě to je něco jako jezdit na lyžařském simulátoru a myslet si, že potom umím skvěle lyžovat. Mám dojem, že i v tomto případě se ukazuje, že pánové jsou mnohem větší hračičky. Nebo aspoň neznám moc holek/žen, které by trávily hodiny a hodiny hraním her na mobilu/tabletu/počítači/televizi.

Jednu pozitivní věc jsem ale na simulátoru našla. V místní restauraci mají úžasné zákusky, větrníky...mňamky. A na to mě v pohodě dostanou J.

Podivná těhotenská móda

Končím 4. měsíc a pomalu ale jistě zjišťuji, že mi začíná být velká část mého běžného oblečení malá. Trička se teda naštěstí dost často vytáhnou, ale některé kalhoty se začínají bolestivě zařezávat do pupku. Navíc potřebuji do kanclu i slušnější oblečení, než vytahané triko a džíny.

Proto jsem se vypravila objevovat krásy těhotenského oblečení. Ale byla jsem docela zděšená výběrem. Nejen malou nabídkou, ale i barvami oblečení. Kamenný obchod s těhu módou jsem našla jen v H&M a C&A. V Reserved, M&S, Orsay nebo Camaeu jsem nic neobjevila. Možná jsem slepá.

Snad je to i špatným výběrem obchodu, ale nerada bych dala třeba za šaty 1500 a víc, to mi přijde ujeté. Raděj bych za podobnou cenu sehnala dvoje a mohla je střídat. Přece nebudu chodit zbytek těhotenství v jedněch šatech do práce/kanceláře?

Pak mě taky nenadchla barevná variace dostupných modelů. Všechno bylo černé, šedivé, nebo džínově modré. Copak držím smutek? Myslela jsem, že těhotenství má být pro ženu dobou radosti?! Tak by tomu snad mohla trochu odpovídat i barevnost kousků.

Kamarádka mi doporučila Bonprix. Zde už naštěstí některé modely srší barvami. Ovšem zase diskuze jsou do jisté míry odrazující. Neboť většina velikostí neodpovídá skutečnosti, dle uživatelek. A někdy dokonce ani materiál.

Tak jsem z toho mírně rozladěná.

Pro prcky mají oblečeního habaděj, ale pro těhule žádný vývar. Kdybych uměla šít, tak bych snad založila obchůdek s těhu módou. Nebo dát dohromady portál, kde by se tato móda dala vyhledávat, nejen dle barev, velikostí, ale také dle cenové relace. Nic podobného jsem zatím na netu nenašla. 

Jdu hledat dál...

Průběh těhotenství - týden po týdnu (1. - 16. týden)

Průběh těhotenství je značně individuální. Někomu je špatně hned od začátku, někomu je špatně až od určitého týdne a někomu špatně není vůbec. To jsem například já.
Končím 4. měsíc a je mi stále HEJ!

1. - 4. týden

Po návratu z dovolené se mi daří držet 3 kila dole oproti běžné váze. Postupuji výběrovým řízením a vítězím. Od ledna můžu nastoupit do nové práce. Téměř každý den si dávám tak 4 decky bílého, sprchuju se hóódně teplou vodou a užívám si spokojeně života se všemi neřestmi. Přihlásila jsem se do kurzu plavání a hodlám se konečně naučit motýlka. Jen je blbý, že začíná v 6:45 ráno. Nejsem právě ranní ptáče.

Začínají mě bolet prsa, docela fest. Přikládám to PMS, i když to je u mě nezvyklé. Mám zpoždění menstruace, ale nevěnuji tomu moc pozornost, stává se to často.

5. týden

Bolest prsou neustává. Navíc bych řekla, že se zvětšují. Nebolí mě břicho, divné. Bolest u mě bývá předzvěstí přicházející menstruace, která však stále nepřichází. Začínám být trochu vyděšená, co se děje. Plánuji nasazení antikoncepce kvůli nové práci. 

Kupuji pro jistotu tři různé těhotenské testy. Jeden využívám ještě téhož večera. K mé hrůze se objevují 2 proužky. Mnu si oči, jestli se mi to nezdá, beru si druhý a zkouším to s jiným testem. Zase dva proužky. Se slzami v očích a zuřivostí oznamuji příteli „Můžeš mít radost, budeš otec!“. Radost opravdu má, oproti mně. Nechává se vyfotit s proužkama v ruce. Komediant! Měla jsem mu je nakreslit i na čelo. Celou noc nemůžu spát. Objednávám se na vyšetření.

6. týden

Doktorka se ptá, proč jsem přišla. 

„Podle testu jsem těhotná“.

„Gratuluji, teda pokud je to očekávané.“

„No, (delší pauza) ale jo, je to chtěné (přítelem).“

Na ultrazvuku vidím tečku. Doktorka suše potvrzuje těhotenství. Mám se objednat za 14 dní, aby bylo víc vidět. Asi jsem čekala více informací jako prvorodička. Tak jsem se zeptala, jestli je už aspoň jasné, že se nejedná o mimoděložní. Odpověď zněla, jako bych se plata na naprostou blbost. Mimoděložní těhotenství je vyloučené.

Začínám mít hlad, velký hlad. K obědu si dám polévku, ¼ kachny a po půl hodině bych v klídku snědla další porci. Zkouším na to nemyslet, ale nejde to. Bez jídla se mi odkrvuje mozek.

7. týden

Slavím své kulaté, třicáté narozeniny, kdy jsem se chtěla pořádně napít. Držím v ruce pomerančový džus a tupě zírám na každou opuštěnou sklenku vína/piva/jakéhokoliv alkoholu kolegů. Hlad mám pořád stejný. Shozená kila jsou téměř zpět. Plavání nezvládám, spím jak zabitá.

8. týden

Na ultrazvuku je vidět taková ještěrka. Doktorka mi ukazuje tlukoucí srdce. Chvíli mi trvalo, než jsem si všimla. Očividně neměla náladu na pomalé a slepé pacientky. Další prohlídka následuje za 14 dní, kdy mi vezmou krev, a dostanu těhotenskou průkazku.  Prý si mám na papír napsat dotazy, abych je pak na místě nezapomněla… To je najednou hodná, že se stará. Vymyslela jsem pro potomka pracovní přezdívku – od teď máme hráška.

Hlad ustává, bolest prsou pokračuje, nalévání také. Partner je velmi spokojený s velikostí a plností. A nejen on J. Kéž by takto už zůstaly. Víc není třeba.

Víkend trávíme na Sněžce. V Luční Boudě jsem ve vířivce požádána o ruku.

9. týden

Prsa přestávají tolik bolet, zvětšování nepolevuje. Zatím se mi daří se vyhýbat těhotenským diskuzím. Kdo je však pročítá, je můj přítel. Poté mi s láskou vypráví, co všechno mám zakázáno. Zjišťuji, že v podstatě všechno je nebezpečné… Ale na to dlabu. Nehodlám se stresovat myšlenkami, jestli potratím, nebo se mi narodí nemocné dítě. A proto se i nadále držím od chytrých rad maminek či budoucích maminek dál či je ignoruji.

10. týden

Opět vidím na ultrazvuku malou ještěrku, tedy hráška. Tentokrát mě doktorka na srdíčko upozorňovat nemusím, i když jsme si tu hru vyzkoušely ještě jednou:

„Vidíte tlukoucí srdíčko?“

„Ano, vidím.“

„A víte kde?“

„Jo, vím."

Musím se objednat na screening k jinému lékaři, kde se hodnotí vývoj plodu a možné vady. Dostávám svou první těhotenskou legitku. Kolega vyhlašuje sázku, že to bude holka. Nevím proč, ale docela s ním souhlasím.

11. týden

U příležitosti oslav u mých rodičů, oznamujeme všem onu novinku. Rodiče jsou docela zaskočeni. Docela dost, že jsem z toho taky zaskočená. Po chvíli šoku jsou ale nadšeni a už se těší na vnučku nebo vnuka.

Cítím se stále dobře. Netrpím žádnými mdloby, zvýšenou únavou, přecitlivělostí, natékáním nohou, zvracením. Jen jsem po ránu přešla z kávy na kakao. To mi chutná víc.

12. týden

Čekají nás oslavy u rodiny partnera, kde opět sdělujeme skvělou novinu. Všichni jsou nadšení. Babička se nechala slyšet, že to bude holka, protože mi bere na kráse. Jo, babičky umí potěšit.

13. týden

Babička to přivolala. Osypalo se mi čelo. Potom i krk. To je asi výhoda těhotenství. Člověk mládne, vypadá jak puberťák. Kdejaký by mi mohl závidět. Mažu se vším možným, ale nic nezabírá. Teď se rozhodně cítím jako krásná ženská. Paráda. Aspoň, že mám ta nalitá prsa J. Screening byl asi především zážitkem pro budoucího tatínka. Byl přizván k ultrazvuku a mohl tak prvně vidět svou 80-ti procentní holčičku.

14. Týden

U doktorky jsem si nechala vytisknout první fotku hráška. Bude to dárek příteli pod stromeček. Udělala jsem ale chybu, měla jsem si nechat vytisknout fotku ze screeningu, tam byly mnohem hezčí pohledy.

Prsa už mě nebolí, ale dle pochvalného vyjádření přítele, stále rostou, zatím do krásy. Začíná mi růst břicho. Bohužel se mi zvětšuje i zadek.  Do teď jsem o mazání neuvažovala. Když jsem ale zevrubně shlédla své kynutí, musím se začít mazat (škoda, že to nebude i vnitřně, to mi šlo vždy samo a dobře). Ze strií mám docela hysterák.

15. týden

Máme tu Vánoce, svátky přejídání a nic nedělání, minimálně v mém případě. Zadek i břicho stále rostou. Začínám mít problém se vejít do šatů. Uklidňuje mě, že mám tabulkový přírůstek.Asi to tak má být. Snědla jsem všechna vosí hnízda.

Od švagrové odkupujeme věci pro hráška (kočárek, chůvičku, hlídač dechu, odsávačku, vaničku, spousty oblečení). Doma začínám vše postupně prát a ukládat do komody.

Silvestr zalévám nealkoholickou bohemkou. Ostatní nealko vína na trhu jsou hnusná.

Hrášek se začíná projevovat, cítím lehká kopnutí J.

16. týden

Dávám si předsevzetí – musím začít cvičit. Přihlásila jsem se na lekce aquaerobicu a dokončím kurz plavání s trenérem. Motýlka se asi nenaučím, ale není všem dnům konec. Kraulování je taky super. Vyzkoušela jsem si i běžkování, ale to nedopadlo nejlépe. Akorát jsem si přivezla modřinu na zadku a koleni. Končíme 4. měsíc a až na drobné vady se máme skvěle J.

Originální žádost o ruku

V půlce října jsme zjistili, že jsem těhotná. Neříkám, že jsme se o to nějak vehementně snažili, ale minimálně vysazení antikoncepce v průběhu května o tom vypovídá své 

S přítelem spolu žijeme již 2 roky, v říjnu jsme oslavili druhý rok. V podstatě mohlo být těhotenství dárkem, ale přesně takto jsem ono zjištění pozitivně nevnímala. Myslím si, a věřím, že nejen já, se máme výborně. Až na menší neshody, které jsou v každém vztahu běžné, i k němu patří, se doplňujeme a pořád milujeme. I moje mamka mi říkala, že mi až závidí, jak spolu stále vrkáme J.

Pamatuji si, že se mě švagrová jednou ptala, jestli chci nejdřív svatbu, potom rodinu, nebo mi to je jedno. Přiznávám, že jsem to nikdy moc neplánovala, myslím postup. Mám jasno v tom, že svatbu chci. Přestože nový zákoník bere ohled i na páry. Které spolu jen žijí, nikoliv jsou vzati. Mě se ale nelíbí, že by se moje děti jmenovaly jinak než já. Navíc, nebudu lhát, chci si obléknout krásné bílé šaty a užít si tento den (doufám, že si ho teda užiju) J.

Přítel byl nadšený, že čekáme potomka, Strašně moc se těší. Asi 14 dní po zjištění, že jsem těhotná, jsme měli naplánovanou cestu na Sněžku. Je to taková naše tradice, s přespáním na Luční Boudě. Měli jsme štěstí na nádherné počasí, sluníčko. Bohužel až na Sněžku udělali lanovku, takže tam byl neuvěřitelný nával lidí. Osobně se mi tyto vymoženosti nelíbí. Lidi jsou čím dál víc leniví a kynou a kynou. Je to hnus, velebnosti. Chápu ale, že pro handicapované to je obrovská výhoda, že se můžou podívat na naši nejvyšší horu. Vše má svůj rub i líc…

Odpoledne jsme došli na boudu, kde jsme měli rezervaci do vířivky. Byla to krása, pohodička. A můj přítel využil okamžiku a zeptal se mě, co plánuji na další roky a jestli bych si ho vzala. Bohužel mi to nedošlo jako žádost o roku a odvětila jsem, že když jsem těhotná, tak to už není potřeba. Myslela jsem, že si i on ze mě dělá legraci. Ale bohužel to myslela vážně. Trošku zbledl, vyskočil z vířivky, přiběhl s prstýnkem v krabičce a poklekl. Teď už jsem to celé pochopila…a s radostí řekla ANO.

No není nad originalitu, kterou se můj budoucí muž může opravdu pyšnit J

Končíme 4. měsíc a je nám stále HEJ :-)

Jak se tak dívám na blog, už jsem dlouho nepsala o svém probíhajícím těhotenství.

Na začátek musím říct, že se máme dobře. Za celou dobu jsem nepocítila nějakou slabost, mdloby, zvracení. Jednou se mi akorát neudělalo dobře po jogurtu a kávě ke snídani, kterou jsem do sebe nacpala v rychlosti, protože jsme zaspali do práce. Ale jinak naprostá pohoda. O únavě a ospalosti se u mě nedá mluvit, protože já bych mohla spát skoro pořád. Takže i v tomto případě se vnímám stejně jako před otěhotněním.

Ze začátku mě štvalo, když se mě kolegyně snad každý den ptala, jak se cítím. Už to bylo k zbláznění. Jediné, co jsem na to mohla vždy říct je, že dobře. Téměř celý první měsíc od zjištění, že jsem v jiném stavu jsem trochu trpěla černými myšlenkami. Pomalu jsem se srovnávala s tím, že jsem přišla o novou pracovní příležitost, o možnost se dostat někam dál. Bohužel ani v dosavadní práci nesplnili sliby a po zjištění, že jsem těhotná mi bylo řečeno, že do mě investovat jako obchodníka nebudou, když za půl roku zmizím na mateřskou. Je to docela smutné, jak stále špatně se s těhotnými zachází, zvlášť u nás. Máme tu takovou „family-friendly“ HR kolegyni. Ale to jsem hodně odbočila.

Prvním příznakem těhotenství byla bolest prsou. Musím říct, že to nebylo nic příjemného. Poté "menší"chutě, resp. vlčí hlad, kdy jsem klidně po půl hodině od snědení ¼ husy a knedlíků si mohla dát další porci jídla. To bylo šílené období. Na dovolené v Americe jsem zhubla 3 kila, která jsem během 5. – 7. týdne zase rychle dohnala. Váha se mi tedy srovnala do normálu a vydržela mi až do začátku 2. trimestru, kdy jsem začala postupně nabírat dle tabulek plus mínus půl kila za týden. Ale jsem teprve na začátku, v 16. týdnu, takže uvidíme, jak to půjde dál.

To této doby jsem cvičit nechodila. Dle všech zvěstí je první trimestr nejzrádnější, proto jsem volila klid. Přítel mě hlídal i v jídle (žádné majonézové a vajíčkové saláty ze supermarketů, žádný tatarák apod.). Měla jsem povolenou malou skleničku vína nebo pivka, když byla nějaká oslava (a že jich v listopadu a prosinci pár bylo). Přiznávám, začátky byly trochu náročnější, zvlášť když jsem byla navyklá si dát tak 3 – 4. Týdně ½ skleničky vína a parta kolegů taktéž nepatří právě mezi abstinenty. Teď už se mi s tím pracuje mnohem lépe.

Začátek druhého trimestru padl na Vánoce a nový rok. Krevní testy a první screening dopadly dobře, jsme zdravé J. Ano, na 80% čekáme holčičku. Babička to zřejmě uhodla už někdy ve 12. týdnu, kdy údajně řekla, že mi bere na kráse. Tak trochu to zamrzí, na druhou stranu jsem se od 14. týdne pěkně osypala v obličeji a nedaří se mi pupínků zbavit do teď. Takže na tom rčení asi něco bude J. Ale jen ať je krásná, po mě ;-) S tatínkem už vybíráme jméno. Zatím se nám nejvíce líbí Eliška, Barborka, tatínek ještě navrhuje Katku, Terku a Adélku. Osobně bych zůstala u Elišky. Ve spojení s příjmením mi to zní hezky, i když bohužel jméno Eliška bylo v roce 2013 nejčastější. Ale tím se člověk asi nesmí řídit. Za necelý měsíc nás čeká další ultrazvuk a screening. Švagrová mě přemlouvá, abych šla na 3D ultrazvuk, že to je moc hezká památka. Přiznám se, že se mi ty fotky moc nelíbí, co jsem viděla na internetu. Na druhou stranu jsem lehce zviklaná i tím videem, které k tomu můžeme zakoupit, kde uvidíme mrňouse v celé jeho kráse, jaké dělá grimasy apod. Musíme si o tom promluvit ještě s tatínkem.

Po novém roce jsem vyrazila na první hodinu aqua aerobicu. Bylo to docela fajn, i když přiznávám, že bych na to mimo těhotenství nechodila. Jedná se pro mě o docela nevýrazné cvičení, Ale v těhotenství to je příjemné. Taky mám ve středu ráno plavání s instruktorem, tak jsem na to zvědavá. Původně jsem si kurz zaplatila, abych se naučila motýlka, ale teď budeme muset změnit náplň hodiny. Motýlek mi neuteče J. Doufám, že bude holka po mě milovat vodu. Aspoň na to plavání nebudu sama, protože taťka zrovna vodním tvorem není. Hlavní teď ale je, abychom měly pohyb. Když je nám tak dobře, myslím si, že nám to oběma jen prospěje. Nvíc je to doporučované, aby se maminky, pokud můžou, hýbaly, že pak porod a následná poporodní rekonvalescence je rychlejší a méně náročná.

Končíme 4. měsíc, těšíme se na další a uvidíme, co hezkého a zajímavého nás ještě potká J

Běžkování na ledu

Vánoce jsou za námi, kdo si vzal mezi svátky dovolenou, vytěžil 2 týdny volna a válení.

Ještě před Vánoci to se sněhem vypadalo dost bídně. Štědrý den v Praze byl na hlíně, po sněhu ani památky. Poté ale došlo ke zlomu, teploty klesly i pod bod mrazu a místy začalo i sněžit.

Vloni jsem dostala k narozeninám zbrusu nové botky na běžkování. Kolem se točí taková vtipná historka, kdy jsem ve výprodeji před 2 lety objevila boty na běžky. Cena byla lákavá a běžkování se mi zalíbilo, vlastní jsem neměla, proto jsem se rozhodla do této investice vstoupit. Zkusila jsem si boty a zdály se super. Bylo mi trochu divné, že jsou oficiálně dle cedulky o 4 čísla větší. Ale na prodejně mi seděly, tak jsem si je vzala.

S přítelem jsme asi za 14 dní vyrazili na hory, že vyzkouším své nové botky i nové lyže, které jsem dostala. Jenže ouha. V terénu jsem zjistila, že to číslování je správné a mě jsou boty velké. Ani snaha o vycpání špiček vatou nepomohla. Z půldenní vyjížďky jsem měla totálně sedřené paty, že jsem nebyla schopna už nikam jet ani jít. Přítel si pro mě musel z chaty dojet autem, já jsem už nebyla schopná dokončit naši běžkařskou túru.

Jak můžete vidět, stromy byly krásně omrzlé z deště z předchozího dne.
Podobně to vypadlo po celé republice asi před měsícem,
kdy zkolabovala téměř veškerá doprava.
Ale na pohled je to nádhera :-)

A proto jsem rok na to (tedy vloni) dostala boty již odpovídající mé velikosti J. Protože ale za celou zimu nepadalo dostatek sněhu, nemohla jsem je odzkoušet. Letos, po Vánocích se na nás usmálo štěstí. Kolegové byli v Jizerkách den předem, ale bohužel jim pršelo. Podali nám však zprávu, že sníh i přesto zůstal, proto jsme s nimi vyráželi do Jizerek i druhý den. No mohlo nás napadnout, že ten déšť jen tak nezmizel a povrch do jisté míry poznamenal. Jenže naše nadšení a natěšení bylo silnější.

Kolem Prahy po sněhu ani památky, postupně směrem k horám ale naštěstí ubývalo tmavých míst. Dojeli jsme na místo určení, za Jablonec. Všude byl sníh, docela i zima byla a hodně lidí. Ale nic nás už nemohlo rozhodit. Vyndali jsme lyže a šli na místo „startu“. Po prvním setkání se sněhem jsme zjistili, že včerejší déšť vytvořil poměrně tvrdou krustu, kdy pád znamenal docela tvrdý dopad. Cesty i stopy na lyže byly zmrzlé. Dolů to tedy jelo dobře, nahoru se škrábalo dost špatně, člověk stále sklouzával dolů. Bylo to náročné. Navíc na běžkách stojím asi po páté, takže umělec velký nejsem. Bruslení mi nejde, což v tomto terénu byla docela zásadní chyba. Z kopce dolů, kdy se mi lyže po ledu rozjeli poměrně velkou rychlostí (ano, je to relativní, pro mě to rychlost byla), jsem brzdila i očima, do toho se ještě proti stále plazili lidi s roztaženýma lyžema do kopce…No necítila jsem se právě bezpečně. A rozhodně mi k pocitu bezpečí nepomohlo ani to, že jsem na konci ve 4. měsíci těhotenství.

Jednou jsem s sebou flákla o zem, naštěstí jsem šla na bok. Na zadku mám pěknou modřinu., A protože jsem se z pádu n bok otočila až na břicho, odnesla to i trochu brada. Přítel se samozřejmě vyděsil, když mě vyděl na břiše a od té chvíle jsem kopce šla pěšky, protože malá kopala jak zběsilá, až se mi z toho chtělo čůrat a větší kopečky dolů jsem taky šlapala, abych nepadla znova na břicho. Rovinek zrovna moc nebyla, takže si asi dokážete představit, že z lyžování jsme si udělali pěknou procházku, s lyžema a hůlkama v rukách. To se často nestává J

Kdo lyžovat umí, by toto zvládl asi i v 8. měsíci. Já už teď vím, že riskovat především zdraví dítěte je fakt zbytečné a proto raději běžky schovám do sklepa a počkám si až na příští sezónu J

Vracím se tedy ke klidnému plavání,  které nám dělá dobře 

;-)