Vánoce jsou za námi, kdo si vzal mezi svátky dovolenou,
vytěžil 2 týdny volna a válení.
Ještě před Vánoci to se sněhem vypadalo dost bídně. Štědrý
den v Praze byl na hlíně, po sněhu ani památky. Poté ale došlo ke zlomu,
teploty klesly i pod bod mrazu a místy začalo i sněžit.
Vloni jsem dostala k narozeninám zbrusu nové botky na
běžkování. Kolem se točí taková vtipná historka, kdy jsem ve výprodeji před 2 lety objevila
boty na běžky. Cena byla lákavá a běžkování se mi zalíbilo,
vlastní jsem neměla, proto jsem se rozhodla do této investice vstoupit. Zkusila
jsem si boty a zdály se super. Bylo mi trochu divné, že jsou oficiálně dle
cedulky o 4 čísla větší. Ale na prodejně mi seděly, tak jsem si je vzala.
S přítelem jsme asi za 14 dní vyrazili na hory, že vyzkouším své nové botky i nové lyže, které jsem dostala. Jenže ouha. V terénu jsem zjistila, že to číslování je správné a mě jsou boty velké. Ani snaha o vycpání špiček vatou nepomohla. Z půldenní vyjížďky jsem měla totálně sedřené paty, že jsem nebyla schopna už nikam jet ani jít. Přítel si pro mě musel z chaty dojet autem, já jsem už nebyla schopná dokončit naši běžkařskou túru.
 |
| Jak můžete vidět, stromy byly krásně omrzlé z deště z předchozího dne. Podobně to vypadlo po celé republice asi před měsícem, kdy zkolabovala téměř veškerá doprava. Ale na pohled je to nádhera :-) |
A proto jsem rok na to (tedy vloni) dostala boty již odpovídající mé
velikosti J.
Protože ale za celou zimu nepadalo dostatek sněhu, nemohla jsem je odzkoušet.
Letos, po Vánocích se na nás usmálo štěstí. Kolegové byli v Jizerkách den
předem, ale bohužel jim pršelo. Podali nám však zprávu, že sníh i přesto
zůstal, proto jsme s nimi vyráželi do Jizerek i druhý den. No mohlo nás
napadnout, že ten déšť jen tak nezmizel a povrch do jisté míry poznamenal.
Jenže naše nadšení a natěšení bylo silnější.
Kolem Prahy po sněhu ani památky, postupně směrem k horám
ale naštěstí ubývalo tmavých míst. Dojeli jsme na místo určení, za Jablonec.
Všude byl sníh, docela i zima byla a hodně lidí. Ale nic nás už nemohlo
rozhodit. Vyndali jsme lyže a šli na místo „startu“. Po prvním setkání se
sněhem jsme zjistili, že včerejší déšť vytvořil poměrně tvrdou krustu, kdy pád
znamenal docela tvrdý dopad. Cesty i stopy na lyže byly zmrzlé. Dolů to tedy
jelo dobře, nahoru se škrábalo dost špatně, člověk stále sklouzával dolů. Bylo
to náročné. Navíc na běžkách stojím asi po páté, takže umělec velký nejsem.
Bruslení mi nejde, což v tomto terénu byla docela zásadní chyba. Z kopce
dolů, kdy se mi lyže po ledu rozjeli poměrně velkou rychlostí (ano, je to
relativní, pro mě to rychlost byla), jsem brzdila i očima, do toho se ještě
proti stále plazili lidi s roztaženýma lyžema do kopce…No necítila jsem se
právě bezpečně. A rozhodně mi k pocitu bezpečí nepomohlo ani to, že jsem
na konci ve 4. měsíci těhotenství.
Jednou jsem s sebou flákla o zem, naštěstí jsem šla na
bok. Na zadku mám pěknou modřinu., A protože jsem se z pádu n bok otočila
až na břicho, odnesla to i trochu brada. Přítel se samozřejmě vyděsil, když mě
vyděl na břiše a od té chvíle jsem kopce šla pěšky, protože malá kopala jak
zběsilá, až se mi z toho chtělo čůrat a větší kopečky dolů jsem taky
šlapala, abych nepadla znova na břicho. Rovinek zrovna moc nebyla, takže si asi
dokážete představit, že z lyžování jsme si udělali pěknou procházku, s lyžema
a hůlkama v rukách. To se často nestává J
Kdo lyžovat umí, by toto zvládl asi i v 8. měsíci. Já
už teď vím, že riskovat především zdraví dítěte je fakt zbytečné a proto raději
běžky schovám do sklepa a počkám si až na příští sezónu J
Vracím se tedy ke klidnému plavání, které nám dělá dobře
;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat