Jak se tak dívám na blog, už jsem dlouho nepsala o svém
probíhajícím těhotenství.
Na začátek musím říct, že se máme dobře. Za celou dobu jsem nepocítila
nějakou slabost, mdloby, zvracení. Jednou se mi akorát neudělalo dobře po
jogurtu a kávě ke snídani, kterou jsem do sebe nacpala v rychlosti,
protože jsme zaspali do práce. Ale jinak naprostá pohoda. O únavě a ospalosti
se u mě nedá mluvit, protože já bych mohla spát skoro pořád. Takže i v tomto
případě se vnímám stejně jako před otěhotněním.
Ze začátku mě štvalo, když se mě kolegyně snad každý den
ptala, jak se cítím. Už to bylo k zbláznění. Jediné, co jsem na to mohla
vždy říct je, že dobře. Téměř celý první měsíc od zjištění, že jsem v jiném
stavu jsem trochu trpěla černými myšlenkami. Pomalu jsem se srovnávala s tím,
že jsem přišla o novou pracovní příležitost, o možnost se dostat někam dál.
Bohužel ani v dosavadní práci nesplnili sliby a po zjištění, že jsem
těhotná mi bylo řečeno, že do mě investovat jako obchodníka nebudou, když za
půl roku zmizím na mateřskou. Je to docela smutné, jak stále špatně se s těhotnými
zachází, zvlášť u nás. Máme tu takovou „family-friendly“ HR kolegyni. Ale to
jsem hodně odbočila.
Prvním příznakem těhotenství byla bolest prsou. Musím říct,
že to nebylo nic příjemného. Poté "menší"chutě, resp. vlčí hlad, kdy jsem
klidně po půl hodině od snědení ¼ husy a knedlíků si mohla dát další porci
jídla. To bylo šílené období. Na dovolené v Americe jsem zhubla 3 kila,
která jsem během 5. – 7. týdne zase rychle dohnala. Váha se mi tedy srovnala do
normálu a vydržela mi až do začátku 2. trimestru, kdy jsem začala postupně
nabírat dle tabulek plus mínus půl kila za týden. Ale jsem teprve na začátku, v 16. týdnu, takže uvidíme, jak to půjde dál.
To této doby jsem cvičit nechodila. Dle všech zvěstí je
první trimestr nejzrádnější, proto jsem volila klid. Přítel mě hlídal i v jídle
(žádné majonézové a vajíčkové saláty ze supermarketů, žádný tatarák apod.). Měla jsem
povolenou malou skleničku vína nebo pivka, když byla nějaká oslava (a že jich v listopadu
a prosinci pár bylo). Přiznávám, začátky byly trochu náročnější, zvlášť když
jsem byla navyklá si dát tak 3 – 4. Týdně ½ skleničky vína a parta kolegů
taktéž nepatří právě mezi abstinenty. Teď už se mi s tím pracuje mnohem
lépe.
Začátek druhého trimestru padl na Vánoce a nový rok. Krevní
testy a první screening dopadly dobře, jsme zdravé J. Ano, na 80% čekáme holčičku.
Babička to zřejmě uhodla už někdy ve 12. týdnu, kdy údajně řekla, že mi bere na
kráse. Tak trochu to zamrzí, na druhou stranu jsem se od 14. týdne pěkně osypala
v obličeji a nedaří se mi pupínků zbavit do teď. Takže na tom rčení asi
něco bude J. Ale jen ať je krásná, po mě ;-) S tatínkem už vybíráme jméno. Zatím se nám
nejvíce líbí Eliška, Barborka, tatínek ještě navrhuje Katku, Terku a Adélku.
Osobně bych zůstala u Elišky. Ve spojení s příjmením mi to zní hezky, i
když bohužel jméno Eliška bylo v roce 2013 nejčastější. Ale tím se člověk
asi nesmí řídit. Za necelý měsíc nás čeká další ultrazvuk a screening. Švagrová
mě přemlouvá, abych šla na 3D ultrazvuk, že to je moc hezká památka. Přiznám
se, že se mi ty fotky moc nelíbí, co jsem viděla na internetu. Na druhou stranu jsem lehce zviklaná i tím
videem, které k tomu můžeme zakoupit, kde uvidíme mrňouse v celé
jeho kráse, jaké dělá grimasy apod. Musíme si o tom promluvit ještě s tatínkem.
Po novém roce jsem vyrazila na první hodinu aqua aerobicu.
Bylo to docela fajn, i když přiznávám, že bych na to mimo těhotenství
nechodila. Jedná se pro mě o docela nevýrazné cvičení, Ale v těhotenství to
je příjemné. Taky mám ve středu ráno plavání s instruktorem, tak jsem na
to zvědavá. Původně jsem si kurz zaplatila, abych se naučila motýlka, ale teď
budeme muset změnit náplň hodiny. Motýlek mi neuteče J. Doufám, že bude holka po mě
milovat vodu. Aspoň na to plavání nebudu sama, protože taťka zrovna vodním
tvorem není. Hlavní teď ale je, abychom měly pohyb. Když je nám tak dobře, myslím si,
že nám to oběma jen prospěje. Nvíc je to doporučované, aby se maminky, pokud můžou, hýbaly, že pak porod a následná poporodní rekonvalescence je rychlejší a méně náročná.
Končíme 4. měsíc, těšíme se na další a uvidíme, co hezkého a
zajímavého nás ještě potká J
Žádné komentáře:
Okomentovat