Průběh těhotenství - týden po týdnu (1. - 16. týden)

Průběh těhotenství je značně individuální. Někomu je špatně hned od začátku, někomu je špatně až od určitého týdne a někomu špatně není vůbec. To jsem například já.
Končím 4. měsíc a je mi stále HEJ!

1. - 4. týden

Po návratu z dovolené se mi daří držet 3 kila dole oproti běžné váze. Postupuji výběrovým řízením a vítězím. Od ledna můžu nastoupit do nové práce. Téměř každý den si dávám tak 4 decky bílého, sprchuju se hóódně teplou vodou a užívám si spokojeně života se všemi neřestmi. Přihlásila jsem se do kurzu plavání a hodlám se konečně naučit motýlka. Jen je blbý, že začíná v 6:45 ráno. Nejsem právě ranní ptáče.

Začínají mě bolet prsa, docela fest. Přikládám to PMS, i když to je u mě nezvyklé. Mám zpoždění menstruace, ale nevěnuji tomu moc pozornost, stává se to často.

5. týden

Bolest prsou neustává. Navíc bych řekla, že se zvětšují. Nebolí mě břicho, divné. Bolest u mě bývá předzvěstí přicházející menstruace, která však stále nepřichází. Začínám být trochu vyděšená, co se děje. Plánuji nasazení antikoncepce kvůli nové práci. 

Kupuji pro jistotu tři různé těhotenské testy. Jeden využívám ještě téhož večera. K mé hrůze se objevují 2 proužky. Mnu si oči, jestli se mi to nezdá, beru si druhý a zkouším to s jiným testem. Zase dva proužky. Se slzami v očích a zuřivostí oznamuji příteli „Můžeš mít radost, budeš otec!“. Radost opravdu má, oproti mně. Nechává se vyfotit s proužkama v ruce. Komediant! Měla jsem mu je nakreslit i na čelo. Celou noc nemůžu spát. Objednávám se na vyšetření.

6. týden

Doktorka se ptá, proč jsem přišla. 

„Podle testu jsem těhotná“.

„Gratuluji, teda pokud je to očekávané.“

„No, (delší pauza) ale jo, je to chtěné (přítelem).“

Na ultrazvuku vidím tečku. Doktorka suše potvrzuje těhotenství. Mám se objednat za 14 dní, aby bylo víc vidět. Asi jsem čekala více informací jako prvorodička. Tak jsem se zeptala, jestli je už aspoň jasné, že se nejedná o mimoděložní. Odpověď zněla, jako bych se plata na naprostou blbost. Mimoděložní těhotenství je vyloučené.

Začínám mít hlad, velký hlad. K obědu si dám polévku, ¼ kachny a po půl hodině bych v klídku snědla další porci. Zkouším na to nemyslet, ale nejde to. Bez jídla se mi odkrvuje mozek.

7. týden

Slavím své kulaté, třicáté narozeniny, kdy jsem se chtěla pořádně napít. Držím v ruce pomerančový džus a tupě zírám na každou opuštěnou sklenku vína/piva/jakéhokoliv alkoholu kolegů. Hlad mám pořád stejný. Shozená kila jsou téměř zpět. Plavání nezvládám, spím jak zabitá.

8. týden

Na ultrazvuku je vidět taková ještěrka. Doktorka mi ukazuje tlukoucí srdce. Chvíli mi trvalo, než jsem si všimla. Očividně neměla náladu na pomalé a slepé pacientky. Další prohlídka následuje za 14 dní, kdy mi vezmou krev, a dostanu těhotenskou průkazku.  Prý si mám na papír napsat dotazy, abych je pak na místě nezapomněla… To je najednou hodná, že se stará. Vymyslela jsem pro potomka pracovní přezdívku – od teď máme hráška.

Hlad ustává, bolest prsou pokračuje, nalévání také. Partner je velmi spokojený s velikostí a plností. A nejen on J. Kéž by takto už zůstaly. Víc není třeba.

Víkend trávíme na Sněžce. V Luční Boudě jsem ve vířivce požádána o ruku.

9. týden

Prsa přestávají tolik bolet, zvětšování nepolevuje. Zatím se mi daří se vyhýbat těhotenským diskuzím. Kdo je však pročítá, je můj přítel. Poté mi s láskou vypráví, co všechno mám zakázáno. Zjišťuji, že v podstatě všechno je nebezpečné… Ale na to dlabu. Nehodlám se stresovat myšlenkami, jestli potratím, nebo se mi narodí nemocné dítě. A proto se i nadále držím od chytrých rad maminek či budoucích maminek dál či je ignoruji.

10. týden

Opět vidím na ultrazvuku malou ještěrku, tedy hráška. Tentokrát mě doktorka na srdíčko upozorňovat nemusím, i když jsme si tu hru vyzkoušely ještě jednou:

„Vidíte tlukoucí srdíčko?“

„Ano, vidím.“

„A víte kde?“

„Jo, vím."

Musím se objednat na screening k jinému lékaři, kde se hodnotí vývoj plodu a možné vady. Dostávám svou první těhotenskou legitku. Kolega vyhlašuje sázku, že to bude holka. Nevím proč, ale docela s ním souhlasím.

11. týden

U příležitosti oslav u mých rodičů, oznamujeme všem onu novinku. Rodiče jsou docela zaskočeni. Docela dost, že jsem z toho taky zaskočená. Po chvíli šoku jsou ale nadšeni a už se těší na vnučku nebo vnuka.

Cítím se stále dobře. Netrpím žádnými mdloby, zvýšenou únavou, přecitlivělostí, natékáním nohou, zvracením. Jen jsem po ránu přešla z kávy na kakao. To mi chutná víc.

12. týden

Čekají nás oslavy u rodiny partnera, kde opět sdělujeme skvělou novinu. Všichni jsou nadšení. Babička se nechala slyšet, že to bude holka, protože mi bere na kráse. Jo, babičky umí potěšit.

13. týden

Babička to přivolala. Osypalo se mi čelo. Potom i krk. To je asi výhoda těhotenství. Člověk mládne, vypadá jak puberťák. Kdejaký by mi mohl závidět. Mažu se vším možným, ale nic nezabírá. Teď se rozhodně cítím jako krásná ženská. Paráda. Aspoň, že mám ta nalitá prsa J. Screening byl asi především zážitkem pro budoucího tatínka. Byl přizván k ultrazvuku a mohl tak prvně vidět svou 80-ti procentní holčičku.

14. Týden

U doktorky jsem si nechala vytisknout první fotku hráška. Bude to dárek příteli pod stromeček. Udělala jsem ale chybu, měla jsem si nechat vytisknout fotku ze screeningu, tam byly mnohem hezčí pohledy.

Prsa už mě nebolí, ale dle pochvalného vyjádření přítele, stále rostou, zatím do krásy. Začíná mi růst břicho. Bohužel se mi zvětšuje i zadek.  Do teď jsem o mazání neuvažovala. Když jsem ale zevrubně shlédla své kynutí, musím se začít mazat (škoda, že to nebude i vnitřně, to mi šlo vždy samo a dobře). Ze strií mám docela hysterák.

15. týden

Máme tu Vánoce, svátky přejídání a nic nedělání, minimálně v mém případě. Zadek i břicho stále rostou. Začínám mít problém se vejít do šatů. Uklidňuje mě, že mám tabulkový přírůstek.Asi to tak má být. Snědla jsem všechna vosí hnízda.

Od švagrové odkupujeme věci pro hráška (kočárek, chůvičku, hlídač dechu, odsávačku, vaničku, spousty oblečení). Doma začínám vše postupně prát a ukládat do komody.

Silvestr zalévám nealkoholickou bohemkou. Ostatní nealko vína na trhu jsou hnusná.

Hrášek se začíná projevovat, cítím lehká kopnutí J.

16. týden

Dávám si předsevzetí – musím začít cvičit. Přihlásila jsem se na lekce aquaerobicu a dokončím kurz plavání s trenérem. Motýlka se asi nenaučím, ale není všem dnům konec. Kraulování je taky super. Vyzkoušela jsem si i běžkování, ale to nedopadlo nejlépe. Akorát jsem si přivezla modřinu na zadku a koleni. Končíme 4. měsíc a až na drobné vady se máme skvěle J.